Hledat recepty z jehněčího masa

Postup:

Připravenou kůzlečí kýtu prošpikujeme dvěma až třemi většími kousky slaniny a důkladně potřeme rozmačkaným česnekem. Česnekem nešetříme a pro lepší účinek a chuť jej nejlépe rukou vetřeme do masa. Kůzlečí kýtu osolíme, posypeme čerstvým rozmarýnem a lehce potřeme olejem. Kýtu můžeme nechat odležet v lednici do druhého dne.

Na kostičky nebo na kolečka si nakrájíme cibuli a rozprostřeme ji na dno pekáče. Na cibuli položíme kůzlečí kýtu, podlijeme trochou vody a pozvolna pečeme přiklopené při 170°C přibližně jednu hodinu, téměř doměkka.

Poté odklopíme a pečeme odkryté ještě další hodinu. Během pečení maso podléváme vzniklým výpekem. Jako vhodná příloha je bramborový knedlík a špenát, jehož přípravu necháme na každém z vás :-)

Dobrou chuť!

Věděli jste, že:

Koza domácí (Capra aegagrus hircus) je jeden z nejstarších domestikovaných druhů vůbec. Tisíce let byly kozy chovány pro jejich mléko, maso, srst a kůži. Maso je velmi dietní, zdravé a neobsahuje téměř žádný tuk. Kozí kůže byla používána pro uchování vody a vína a na výrobu pergamenu. Dnes existuje více než tři sta plemen koz, které žijí od vysokohorských oblastí až po pouště.

Samice se nazývá koza, samec kozel. Vykastrovaný kozel se označuje slovem hňup. Hňup je méně agresivní a maso hňupů má slabší specifický zápach. Mládě se nazývá kůzle. Samice v říji se prská. Gravidní samice se označuje pojmem březí nebo skotná. Samice, která porodila, se okotila. Potrat se nazývá zmetání. Potracený plod se nazývá zmetek.

Většina koz má dva rohy různých tvarů a velikostí v závislosti na plemeni. I když jsou rohy převážně samčí záležitostí, některá plemena koz mají rohaté i samice. Rohy se skládají z živé kosti obklopené keratinem a jinými proteiny a jsou používány na obranu, dominanci a teritorialitu.

Tento recept si můžete prohlédnout DVD nebo HD kvalitě na našem YouTube video kanálu zde.